Pejsek, autoškola a práce.

23. dubna 2015 v 19:46 |  články
Začala jsem chodit do práce, ale není to tak super jak jsem si myslela. Začala jsem i jízdy a už mám za sebou 4 a půl hodiny. A ta hlavní a smutná zpráva. Ztratili jsme našeho pejska.



Konečně jsem nastoupila do práce, ale žádná slává. Vypadalo to jako ráj. Všichni se mají rádi, nikdo nikoho nepomlouvá a tak dále. Ale všude je to stejné. Všude se najde ten, který má potřebu roztrubovat všechno co mu řeknete. A všude se najdou lidi co se nemají navzájem rádi. Chápu to, ne každý mi sedne, ale nemám potřebu to říkat všem.
Vlastně to začalo celkem nevinně. Byla jsem na jedné směně s někým s kým si rozumím. Nedá se říct, že jsme kamarádky, ale těch 8 hodin co spolu musíme strávit většinou vyplníme mluvením. Druhá směna se kterou se pár dní v týdnu kryje můj pracovní týden už taková není. Je to kluk, věk odhadnout nedokážu ale řekla bych že nebude o moc starší než já. Nevím co jsem provedla, možná jsem se na něj špatně podívala, ale rozhodně má se mnou nějaký problém. Za celých osm hodin se mnou promluví jen v případě, že se ho na něco zeptám. Za to sám s sebou mluví neustále. Prvních pár dní jsem si myslela, že se stydí. Taky k tomu napomohlo to, že když se jedna kolegyně dozvěděla že budu s ním tak mi řekla že to bude ok, že jsem jeho typ. Asi nejsem. :D Kdykoli jsem řekla komukoli že jsem s ním všichni říkali to stejný, že je to v pohodě aspoň si mám s kým povídat. Většinou jsem se jen tak usmála, ale jednou jsem řekla že se mnou nemluví. Samozřejmě se mě ptali proč a když jsem odpověděla že nevím, že mi jen odpoví když se zeptám tak to nikdo nechápal. Já taky ne. Za těch pár dní jsem ho viděla mluvit s tolika lidma, bylo teda jasný, že má problém přímo se mnou. Netrvalo dlouho a věděli to všichni. V pondělí se ke mně doneslo že se vlastně o ničem jiném nemluví. A že můžu být v klidu, protože holkdy jsou na mojí straně. A když jsem ještě zjistila že jeden mladý blbý manažer, který měl potřebu se cpát od něčeho do čeho mu vůbec nic není si ho vzal stranou a řekl mu že by se mnou měl víc mluvit, měla jsem chuť křičet a pořádně praštit toho blbouna. Nechapu to. Copak mu přijde normální řikat něco takovýho? Nemůže přeci nikoho nutit mluvit s někým s kým nechce. Asi mu nedošlo, že to všechno může jen zhoršít. Kdyby za mnou přišel mladý blbý manažer a řekl mi, že s někým musím víc mluvit, budu pravděpodobně přemýšlet jestli si na mě ten dotyčný stěžoval a taky budu asi dost naštvaná. Nevěřila bych tomu že něco takovýho mě donutí po týdnu v práci přemýšlet o hledání něčeho dalšího. Od doby kdy byl na koberečku jsem s ním na směně nebyla ale řekla bych že lepší to asi nebude. Spíš na mě bude koukat jako bych mu něco provedla a ani mi nepomůže když budu potřebovat. A to jsem ani neměla tušení že z toho bude někdo dělat takovou vědu. Já bych to jen nechala pár dní, myslela jsem si, že si třeba jen potřebuje zvyknout na novou tvář a bude to ok, a kdyby ne, tak bych se nechala přeložit někam jinam. Rozhodně bych si nešla stěžovat a nedělala bych nikomu v práci peklo.

Trochu lepší je autoškola. První lekce byla asi ta nejlepší. Instruktor se zdál ok, nechal mě řídit hned první hodinu i když vlastně nevěděl jak na tom jsem a dokonce mi to šlo. S každou další lekcí mi přišlo že dělám víc a víc chyb. Několikrát mi to chcíplo, pořád mě upozorňoval že jsem moc blízko, že mám zpomalit když jedu do zatáčky a tak podobně. Byla jsem nervozní víc než tu první lekci. Zatím jsem si zaplatila jen 5 lekci za 56 liber. Je to asi nejlevnější co jsem vůbec našla. Rozhodně budu potřebovat víc hodin. Chtěla jsem dalších 10 což přijde asi na 250 liber. Nenapadlo by mě, že mi bude dělat problémy řídit na druhé straně když jsem vlastně v ČR nikdy pořádně neřídila, ale hádám že ve mě přece jen něco zůstalo z těch let co jsem se vozila jako spolujezdec. Hlavně na křižovatkách jsem zmatená, ale dávám to za vinu hlavně mizernému anglickému značení. :D

Poslední a smutnou událostí jen náš pejsek. Vloni touhle dobou měl problémy se zadníma packama. Veterinář nám řekl, že je to pravděpodoně vyhřezlá plotýnka a že jsou dva způsoby. Injekce nebo operace. Operaci nám ale nedoporučil vzhledem k věku našeho pejska. Dostal tedy dvě injekce a celý rok byl v pohodě. Až teď na jaře měl zase problémy, dostal injekci ale už to nezvládl. Zlomilo mi to srdce a nemůžu uvěřit že jsem nemohla být s ním. Nebyl jediný den kdy bych na něj nemyslela a teď se to nezměni, ale je mi smutno.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama