Pracovní pohovor v Anglii

22. února 2015 v 18:30 |  články

Pokračování o práci v anglii, spíše než rady, osobní zkušenost.

Tady se můžete podívat na první část, která je spíše o tom kde a jak hledat.

Tak se mi to po měsíci povedlo. Přesně to byl měsíc a den. MÁM PRÁCI. Zase na letišti, tentokrát v duty free obchodě. Zatím se vyřizují papíry a začít bych měla někdy v dubnu, možná dřív, což závisí jen na všem tom papírování, kterýho je hromada. Potřebuju si vyřídit výpis z rejstříku trestů. Pro ten ovšem musím do Londýna. Trochu z ruky, navíc si tam nemůžete vyrazit v době kdy by se vám to hodilo ale musíte se objednat.



Pohovory v Anglii a u nás doma se až tak neliší. Takže vám řeknu o jednom konkrétním, kde jsem byla úspěšná.
První fáze byl pohovor po telefonu, kdy se mě ptali na otázky. "Co je podle mě dobrý zákaznický servis." "Jak reaguju na stres." "Jak se zachovám když budu mít zákazníka který není příjemný." A tak dále. Mezi námi, tyhle pohovory mi přijdou směšný. Asi musí nějak rozlišit všechny ty kandidáty, ale vážně jim tohle řekne jestli to bude člověk který bude pracovat nebo se ulejvat? Většina jim jen řekne co chtějí slyšet, nebo to co si myslí, že chtějít slyšet.
Pohovor po telefonu trval asi 20 minut a na konci mi oznámili, že by chtěli abych se účastnila dalšího kola, které bude probíhat u nich v kanceláři.
Ráno jsem vstávala, žaludek jako na vodě, s tímhle jsem vážně hrozná. Všechna ta nervozita ze mě spadla když jsem se usadila v kanceláři a viděla všechny ty lidi. Den předtím mi přišla sms že mi přejí hodně štěstí na zítřejší pohovor. Docela mě to překvapilo. Asi dvě hodiny před samotným pohovorem mi zvonil telefon. Tentokrát se ptali jestli mám nějaké otázky, že klidně můžu volat kdykoliv a zase mi popřáli hodně štěstí. Ještě se mi nestalo, že by se někdo tak snažil ještě před samotným pohovorem. Ale líbilo se mi to, jako kdybych byla hrozně důležitá a oni po mně moc toužili.

Když jsem dorazila, pár lidí už bylo na místě a tak jsem měla možnost vidět moji konkurenci. Na starosti nás mělo asi 7 lidí, všechno to byly ženy a všechny byly přijemný. Jedna se na mě usmála, nakonec to byla ta která se mnou dělala pohovor.


Ten samotný měl tři části. Rozdělily nás do tří skupin. Já začínala ve skupině která dostala instrukce, že jsme ztroskotali na ostrově. Náš úkol byl vybrat 6 věcí ze seznamu toho co zbylo na palubě. Dvě nás sledovaly a dělaly si zápisky. Ve skupině nás bylo 5. Čtyři holky a jeden kluk. Pár věcí sme vybrali a nakonec nám řekli že tady nejsou žádné správné odpovědí, že je jen zábáva sledovat ruzné skupiny co a proč si vybírají. Jako jedna možnost byla i lahev brandy, kterou jsem navrhovala, ale nikdo můj zájem nepodpořil. Snažila jsem se být vtipná, ale později jsem měla spíš strach aby si to nevyložily jinak.

V další části jsme se přesunuli do další místnosti, kde na nás čekal takový dotazník. Bylo tam napsáno že vás vyslali do jiného obchodu abyste sledovali jak to tam funguje a co byste zlepšili, nebo naopak co se vám líbilo. Měli jsme vymyslet pět věcí a u každé uvést dva důvody proč zrovna tohle. Ve vteřině kdy jsme dostali do rukou pera všichni čtyři kolem mě se na to vrhli jakoby se nemohli dočkat. Já neměla nejmenší tušení co tam napsat. Asi za 15 minut na to jsem koukala kolem sebe a všichni toho měli tolik že se jim to skoro nevešlo na papír. Já sice měla všech pět ale dva důvody jsem měla asi jen u 4. A moje odpověd byla většinou jen jedna věta. Říkala jsem si že mám teda smůlu.

Třetí a poslední část byl samotný pohovor. Na mě vyšla Lauren, která byla neuvěřitelná. Vůbec jsem neměla pocit, že bych byla na pohovoru. Spíš jako bych mluvila s někým koho znám už nějakou dobu. Když se zeptala na nějakou otázku, měla jsem pocit, že blábolím blbosti a vůbec jsem neodpověděla na to co se ptala. Pochválila mi životopis, prý velmi působivý. Mezi námi na něm nic působivýho není. Ale nebudu se s ní přece hádat. Zvlášť když je pravděpodobně ta která bude mít vliv na to jestli mě vezmou nebo ne.

Znáte ten pocit, když se na Vás takhle koukají?


Na konci pohovoru se s námi rozloučily a popřály nám štěstí. Vtipný, když to jestli štěstí mít budeme nebo ne, závisí jen na nich. Musela jsem nechat vážně působivý dojem, zvláště po tom, co jsem se málem rozplácla na schodech. Měla jsem vysoké podpadky, nenosím je tak často a schody jsou můj nepřítel, a tak jsem to trochu nezvládla a skoro skočila na záda chlapovi přede mnou. Naštěstí jsem to vybrala ale už jsem nedokázala zabránit tomu, aby mě viděli všichni kolem a ještě pár dalších lidí jelikož schodiště bylo ze všech stran prosklenné. Alespoň na mě nezapomněli.
Možná právě to byl důvod proč jsem tu práci dostala.


Poslala jsem životopis i do British Airways, ale nepovedlo se. Sice mě pozvali na pohovor, což je k tomu množství asi taky úspěch, ale já jsem tu práci vážně moc chtěla. No, zkusím to příští rok znovu.

Jestli se tady občas někdo objeví, podělte se se mnou o Vaše pohovory. Taky necháváte nezapomenutelný dojem tím že někde spadnete?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Limeo Limeo | E-mail | Web | 12. března 2015 v 18:50 | Reagovat

Já se zatím s hledáním práce zabývat nemusím, na to mám ještě tři + nějaké roky na vejšce :-). Každopádně, do Anglie bych na nějakou dobu chtěla jet, ale ne natrvalo, třeba na rok, maximálně dva, tyhle rady se mi budou hodit - jen si je zapamatovat :-).
Super článek, rozhodně pomůže ;-).

2 lexiecrazy lexiecrazy | E-mail | 16. března 2015 v 19:11 | Reagovat

Děkuju. Anglie je fajn když tady nehceš zůstat na stálo. Pár měsíců budeš nadšená z toho všeho kolem ale po čase člověk zjistí že všude je chleba o dvou kůrkách. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama