Viza

8. února 2014 v 18:36 |  články

Konečně se něco děje

Už jsem ani nedoufala. Byla jsem přesvědčená, že ta tlustá a nepřehlédnutelná obálka byla přehlédnuta, nebo zapadla mezi stoly a nikdo o ní už nikdy neslyšel.
Ale ne, moje modlitby byly vyslyšeny a po pěti měsících se nám konečně ozvali. Byli jsme pozvání na pohovor. Což prakticky znamená, že nejsme dost důvěryhodní a tudíž nás musí vidět na vlastní oči. Ale to vem čert. Já možná zase pojedu domů.
Jsem nervózní jak pes, nemůžu se dočkat až to všechno už konečně bude za náma abysme si mohli jen užívat, ale na druhou stranu si říkám, že dokud neznáme výsledek můžu snít.






Začalo to v září, nebo možná spíš v květnu když sme se vzali, ale osud nám moc nepřál, takže se na odeslání žádosti dostalo až v září. Vyplňovali jsme papíry, další papíry a víc papírů, museli obstarat bankovní výpisy, pracovní smlouvu, výplatní pásky, svatební fotky, všední fotky, které dokazují že jsme pár, dopis od zaměstnavatele kde se píše že jsem ten nejlepší zaměstnanec na světě, účty na naše jména, nájemní smlouvu, a další a další. A povedlo se, konečně po pár šedivých vlasech navíc sme mohli všechno odeslat, včetně našich pasů a čekat.
Čekat přesně pět měsíců než se něco začalo dít. I když to bych jim zase trochu křivdila. Asi po deseti dnech co sme odeslali naši žádost, přišel dopis, že má Aybi dovoleno pracovat po dobu procesu. Což je šest měsíců. A ano naše pasy se vrátí za šest měsíců. Stále mi nejde do hlavy jak si můžou dovolit chtít cestovní pas, což je pro někoho kdo žije v cizí zemi, dost důležitý doklad, na tak dlouhou dobu. Copak je takovej problem, si to okopírovat a s ohledem na to že jsme lidi, nám doklady poslat obratem zpátky?!
Zpátky k tomu důležitějšímu. K pohovoru. Přišel nám dopis, kde je kromě toho kdy a kde, další dlouhý seznam toho co s sebou musíme vzít. Informace na internetu se dost rozcházejí. Někdo říká, že na pohovor musí každý, někdo zase že na pohovor zvou jen ty o kterých si myslí že lžou. Tak nebo tak se musíte dostavit pokud nechcete riskovat, že vaše žádost bude zamítnuta. Našla jsem hromadu informací, které ovšem beru s rezervou. Ne všemu se dá věřit. Ale otázky na které se můžou zeptat jsou většinou všude podobné. Jsou to vážně kraviny. Přijde mi to jen jako hra někoho kdo nemá co dělat. A kde vůbec berou tu drzost myslet si že jsem se nevdávala z lásky. To že svého manžela miluju bych měla dokazovat jemu a ne kdovijakýmu trpaslíkovi. Někdo, kdo mě v životě neviděl, nic o mně neví, bude rozhodovat o tom jak a kde budu žít. Přijde mi to nechutný. A ráda bych těm, koho napadlo vdát se nebo oženit pro papíry a ještě za to zaplatit utrhla hlavu za to jak nám normálním lidem komplikují životy.
Tohle se nějak zvrtlo. Z informativní článku, jak to funguje je najednou jen můj rozhořčený deníček. :) No co, nenaděláš nic!
Až bude po všem, napíšu jak pohovor probíhal.

Zatím se mějte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama