První měsíc

22. července 2012 v 20:55 |  Au-pair

Začátek a skoro konec

První měsíc u druhé rodiny. Tak dlouho jsem se připravovala něco napsat až nevím co napsat :) A přitom se to ho stalo tolik. Pár chlapů, pár hospod, hoooodně pití, byla jsem nemocná a dokonce jsem si myslela, že to fakt zabalím a pojedu domů. Na všechno se vykašlu a pojedu domů k mamince a tatínkovi. Ano, bylo by to to nejhorší co bych mohla udělat, nemluvě o tom že bych si tolikrát vyslechla že měli pravdu.
To by bylo jako peklo na zemi! Takže jsem zůstala a překonala to. No, spíš se snažím.




Trochu se to tady v Anglii rozjelo. První týden u rodiny byl samozřejmě hodně náročný, i ten druhý a třetí.... Člověk pořád neví co si může dovolit a když zjistí, že to co může znamená NIC je to ještě horší. Připadáte si najednou ještě míň než doteď a to ste si mysleli že to ani není možný. Zjistíte, a je jedno jak skvělou máte rodinu, že jste vlastně jen služka, hospodyně, chůva, otrok, všechno co ste nikdy být nechtěli. A jediné na co dokážete myslet, jediné co se vám honí hlavou pokaždé když máte trochu času, je to že je vám skoro 25 a už máte věk na to mít děti, nebo dobrou práci, začít si budovat kariéru, život, kruci většinou máte aspoň přítele. Přemýšlíte jinak, protože jste sami, úplně sami na všechno a jediný člověk na kterého se opravdu můžete spolehnout jste vy. Vím, že se to říká pořád, ale když si to opravdu uvědomíte stojí to vážně za hovno!
První pracovní týden nebyl až tak hrozný co se týče práce a dětí. Oba kluci (9 a 12) byli v klidu, zvykali si a stejně tak jako já ani oni nevěděli co si můžou dovolit. Takže....
Pondělí
Ráno připravit snídani pro kluky a uklidit po nich. Pak se pustit do uklízení. Což znamená ustlat, uklidit všechny koupelny, vyluxovat, utřít prach, vytřít a když zbyde čas jít se psem. Odpoledne vyzvednou Jamieho na zastávce. Hned první den co jsem pracovala jsem pro něj přišla pozdě. Nebyl by to takový problém, ale když tam pro něj nikdo nepřijde jednoduše ho z toho autobusu nepustí. Pech, že jo?! Hostmom byla naštvaná, ale když jsem jí řekla že jsem se ztratila vzala to naprosto v pohodě. Popravdě neztratila jsem se jen jsem místo abych na zastávce byla v 15:50 vyrážela jsem v tu dobu z domu. Zbytek dne byl v pohodě. Hrála jsem s klukama tenis, pak už jen večeře a protože konečně mám super pracovní dobu, která se opravdu dodržuje mám dost času na cokoliv co chci dělat já.
Hostmom (Joy) mě seznámila s Annou. Je z Polska, chvíli jsme se bavily, vyměnily si čísla a už se nikdy neviděly. Vlastně jo, asi tak 14 dní zpátky jsem ji potkala, zrovna když jsem byla na cestě do hospody :) Večer jsem stejně do postele padla jako zabitá.
Úterý
Se snídaní je to stejný. To je stejný každej den, kdy jsou kluci doma. Uklízení - ustlat, vytřít, uklidit koupelny, pes a žehlení. Tentokrát jsem si dala vážně pozor abych na zastávce pro Jamieho byla včas :) Což v praxi znamená že jsem tam hodinu čekala :D Nechtěla jsem další problémy, i tak jich bylo až až.
Středa
S uklízením je to stejný jako pondělí. Ustlat, uklidit koupelny, vytřít, vyluxovat, utřít prach, pes. Je to otravný co, jak to pořád opakuju :D Jednoduše nuda, kromě toho, že jsem potkala další lidi. Joy mě seznámila s Míšou. Ano, hádáte správně, je to česka a neskutečné prokletí pro mě. Ne kvůli Míše, kvůli tomu, že tak mluvím často česky. Je výhoda když vám někdo může všechno vysvětlit v češtině a můžete si s někým povídat, ale není to výhoda když se snažíte naučit jazyk.
Čtvrtek
Stejný jako út. Snídaně, uklidit, ustlat, vytřít, uklidit koupelny, pes a žehlení. Na dnešek nám Joy domluvila rande. Míša, já a kluci co hlídáme. Míša má taky dva kluky, Charlieho a Bena. A protože Joy strávila celý týden pracovně v Londýně, měli jsme si objednat pizzu, kluci měli koukat na film a my s Míšou si měly povídat. Povídaly jsme, tak nějak o všem. Nezapomenu na to jak se kluci rozutekli různě po baráku a začali si hrát a já na Míšu, co budeme dělat a ona? "Máme si povídat." Já si pomyslela bože to fakt dělá jen to co se jí řekne? No pletla jsem se protože v zápětí mě napadla další věta :) po tom co jsme se chvíli bavily. "Bože, ona vůbec nestojí o to bavit se tady s nějakou českou, který bude muset všechno ukazovat. My asi nebudeme kamarádky, což se mi potvrdilo hned co prohlásila "Já jsem měla hezký kluky, ale ten co mi teď píše je tak ošklivej." Já se rozhodně nemůžu počítat mezi slušný holky, ale něco na způsobu jak to řekla mě naprosto rozsekala a já před sebou měla pěknou nánu. A říkala jsem si, že je dobrý že je na ní vidět že nemá zájem se se mnou bavit a na druhou stranu jsem si říkala, že by bylo fajn mít někoho s kým si člověk může popovídat. Uklidňovala jsem se tím, že když tak můžu zavolat Anně. Bylo by to sice v angličtině což mě trochu znervózňovalo, ale po zkušenosti z první rodiny kde jsem nikoho neměla, jsem si říkala lepší něco než nic. Nakonec jsme ještě vyraily ven s hafanama a dohodly se že v pátek vyrazím s ní a s pár holkama na kafe.
Pátek
Zase uklízení a kafe s holkama. Všechno bylo super, daly jsme si kafe, kecaly, probraly plány na večer, šly nakupovat a pak vyrazily na bus kterej měl zpoždění. A já tím pádem nestihla na zastávce vyzvednou Jamieho. Joy byla samozřejmě nasraná, ale asi tak 10 vteřin. Pak bylo všechno v pohodě, ale ty nervy co mi to způsobilo. Fuj. Pořád jsem si říkala, že vždycky když mám pocit, že je všechno v pohodě něco se posere. Stejně jako když mám pocit, že se moje angličtina zlepšuje, někdo mě přesvědčí o opaku.
Večer jsme vyrazily s holkama ven. Do Unicornu. To je takový zvláštní doupě, přes den je to rodinná restaurace kam vezemte děti a přes noc je to něco kam byste svoje děti rozhodně nepustili. :D Seznámila jsem se tam s další českou Anetou. Ale měla jsem z ní takovej zvláštní pocit. Míša mě teda varovala že ona není moc společenská, takže moc nemluví, ale prý je to hodná holka. :) Všichni sme se super bavily a pak vyrazily na místní diskotéku The Nicholson. Držela jsem se zpátky, měla jsem hrůzu z toho že na mě někdo bude mluvit a já v tom kraválu nebudu nic slyšet, i když popravdě nerozuměla bych ani kdyby bylo ticho. :D Ale nakonec bylo všechno ok. Domů jsme dorazily celkem brzo, protože tady v Anglii mají nejhorší zvyk zavírat všechny podniky ve dvě ráno. Hrozný, takže žádný pařby do rána, jednoduše 2 - všichni vypadněte.
Sobota
Ta byla asi v pohodě a nic zajimavýho se nestalo, protože si ji vůbec nepamatuju.
Neděle
Ráno nic zajímavýho, ale večer jsme s Míšou vyrazily do The Bulls head. To je naprosto úžasný bar. :D Někoho jsme tam potkaly a zůstaly s ním až do tří do rána. Byla to celkem sranda. Zakoukal se do Míši, teda nemyslím že by se zakoukal šlo mu spíš o to aby mu dala.
Další pracovní týden nebyl až tak zajímavý. Objevilo se pár nesrovnalostí, který sme ale s Joy rychle vyřešily. Vždycky když mi řekla že je něco špatně cítila jsem se hrozně. Věděla jsem že to nemyslí nějak špatně ale stejně mi to nezabránilo cítit se jako dítě když něco provede. V pátek večer sme zase vyrazily ven. Míša měla domluvený rande s jedním černochem ale zároveň potkala v Nicholsonu někoho jinýho a pak mě prosila abych toho druhýho zabavila než to vyřeší s tím prvním. Co bych pro ni neudělala. Jasně že jsem nechtěla ale nakonec mě přesvědčila. Nechtěla jsem si rozházet všechny lidi tady, zvlášť když jich tu moc neznám. Takže jsem s ním mluvila, pak mě přesvědčil že jdeme tancovat a já když šla kolem Míšu zvedla jsem prostředníček. Jenže mi nedošlo že by se to v různých částech ČR mohlo používat jinak.Ríkala jsem si že je fakt šílená, ale ona se urazila asi tak za dvě minutu přišla za náma na parket a strčilo tomu blbounovi jazyk až do krku. Vůbec nebyl hezkej, rozhodně to není typ který by se mi někdy líbil. Mluvila jsem s ním jen proto že jsem jí chtěla pomoct. Dodneška nevím jestli si myslela že mě tím nasere. Domů sme jely taxikem a Míša celou dobu řešila proč jsem ji vyfakovala. :D Byla opilá, hodně a nechtěla si to nechat vysvětlit. Bylo mi jasný že tyhle holky už neuvidím.
Uvidím!!!! Třetí pracovní týden byl klidnější. Začala jsem si pomalu zvykat na to že ten mladší je rozmazlenej fracek co může všechno a ten starší je jako anděl.
Asi to budu muset zkrátit, protože už takhle je to dlouhý jako Lovosice. Chtěla jsem to napsat tak jak to všechno opravdu bylo, abych si to jednou mohla přečíst a říct si: "Ach jooo, to byly časy." Znáte to i když to stojí za hovno stejně si jednou řeknete jak super to bylo.
Další týden byl klid, relativní. Byla jsem nemocná, takže jsem to nechtěla přehánět, ale stejně sem domů dorazila asi kolem půl 7 ráno. Byla jsem s Míšou a jejím "kamarádem" u něj. Trochu sme popíjeli a když jsem zjistila že jediné místo kde bych mohla spát je jeho pokoj, společně s Míšou a s ním, raději sem odjela domů. Teda nebyl v tom žádnej sex ve trojce, jen mi bylo celkem jasné, že Míša chce tu noc víc, než jen kamaráda :D a příhlížet jsem rozhodně nechtěla.
To byl první měsíc v Anglii. Vynechala jsem pár problémů, nedorozumění ke kterým dochází mezi mnou a Joy. Ale to k tomu prostě patří. Příští týden 27.7.2012 mi rodinka odjíždí na dovolenou do Turecka. To bude něco. HM vyjednala, že tu bude Míša celý týden spát, prý abych se nebála. Nejsem si jistá jestli se bojí o mně, nebo o dům, ale ani v jednom případě si moc nepomohla, protože já a Míša v jednom domě a bez dozoru, to není nejlepší recept na klidný týden :D Nemůžu se dočkat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama