Oslava narozenin, plány a dobrá nálada

3. prosince 2011 v 2:18 |  články

DIARY

Minulou sobotu 26.11. byla naplánována oslava narozenin mamky. Byla to velká akce, která se plánovala už od července. Půl století je půl století a lidi mají pocit, že by to měli oslavit. I když já osboně na tom nevidím nic k slavení. Proč bych proboha měla slavit, že už mám víc jak půlku života za sebou. Dohání mě to k šílenství, jen ta představa ve mně vyvolává silnou depresi.


Probíhalo to jako vždycky - pití, jídlo, muzika. Všechno šlo hladce, než.... nás zůstalo asi 8. Mamka, mamky kamarádka, strýček, brácha a jeho přítelkyně, sestřenice a já, takže sedm. No to není tak důležitý, důležitější je to co se začalo dít dál. Bylo dlouho po půlnoci, což bylo znát i na osazenstvu. Pomalu začínalo docházet pití - bylo ho opravdu hodně, nikdy by mě nenapadlo, že se toho může tolik vypít - a to nevěstilo nic dobrého. Za chvíli už se to všechno hádalo. Mamky kamarádka se do nás pustila, do mně a bráchy, něco jako že nemáme mamku rádi. Naštvalo to i bráchu a to už je co říct, protože on vydrží opravdu hodně (asi je to moje školení, kterým prošel, když jsem byla malá). Nemá cenu to moc rozebírat, k ničemu by to nevedlo. Navzdory tomu všemu byl týden skvělej, měla jsem dobrou náladu jako už dlouho ne.
Celý týden jsem nevstávala před jedenáctou. Konečně jsem mohla zase klidně spát, žádné noční můry, nic. Je to paradox, když je všechno v klidu, není noc kdy bych se nebudila hrůzou, a teď to byla jedna hádka za druhou a já spala jako štěně. V úterý jsem vstala, šla si zaběhat a vzala s sebou i hafana, dala si snídani = kafe, uklidila si pokoj (tenhle týden jsem strávila u našich) a napsala Báře jestli nechce vyrazit někam na oběd. Vyzvedla jsem ji a vyrazily jsme. Skvěle jsme si popovídaly, samozřejmě, že jsme řešily i sobotní události a shodly se, že bude lepší nechat to být.
Středa byla vlastně skoro stejná jako úterý. Šla jsem si zaběhat, dala si sprchu a vyrazila jsem s hafanem na procházku. Vzpomněla jsem si, jak jsem kdysi objevila stránky jazykových kurzů v zahraničí a přemýšela nad tím, že vyrazím. Nechala jsem si poslat jejich katalog a teď jen čekám až dorazí, abych si mohla vybrat. Mám dobrou náladu, konečně jsem se rozhoupala a dala se do práce. Proč čekat, vždycky se najde důvod proč zůstávat. A já mám zase ten pocit, že tady mě už nic nečeká, že potřebuju pryč, začít něco nového.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama