Nudný pátek

1. října 2011 v 19:58 |  články

TĚŽKÝ DEN

DIARY
V pátek proběhl další pohovor. Skoro mi upadly nohy. Hořelo a snědli jsme pět let starý těsto na sušenky. Přišla nabídka, ne na práci, ale o to to bylo horší. A vypadá to, že jsem přišla o nejlepší kamarádku!



Začalo to hezky. Sluničko svítilo, ptáčci zpívali.... počkat, to je jiná pohádka.
....ráno byla mlha, z postele se mi nechtělo, ale musela jsem. Na třetí jsem si dohodla pohovor, tentokráte do jednoho butiku, říkala jsem si, že zkusím zase něco nového. Vyrazila jsem na metro a ještě než jsem tam vůbec došla, musela jsem si koupit jiný boty, v těch co jsem měla na sobě bych nikam nedošla, kdybych věděla jak na tom budu večer až pojedu domů, šla bych zpátky do postele a na všechno se vykašlala. Dopadla jsem tak, že jsem měla kalhotový kostým a žabky. To asi není nejlepší kombinace na pohovor, kde se mně nejdřív paní zeptala jakou jsem měla cestu (asi viděla zakrvácenou botu) a pak hned jestli sleduju módu. Asi nemusím říkat, že jsem práci nedostala.
Dorazila jsem domů, konečně jsem si oddechla a mohla si lehnout. A pak to přišlo - pokojem se vznášel kouř. Otevřela jsem okno a naivně si myslela, že to vyvětrám, nenapadlo mě, že vidět kouř bych u sebe v pokoji neměla. Dobře to dopadlo, to jen sousedka zapomněla na maso. :(
Dostali jsme chuť na něco sladkého, ale v mrazáku bylo jen hooodně starý těsto na sušenky, ale bylo dobrý, měli jsme hlad.
Pak se spolubydlící rozhodli, že právě pátek je nejlepší den na mejdan. Když nám do obýváku dorazilo asi 20 nejbližších přátel, díky bohu se rozhodli, že se přesunou někam jinam.
Volal mi táta, zajímal ho pohovor, při té příležitosti se nezapomněl zmínit, že jeho nabídka pořád platí.
Volal mi kamarád, chystají se na menší cestu po našich městech (Londýn, Amsterdam, Rotterdam, Paříž, atp.) Copak tohle se dá odmítnout? Takže jsem se rozhodla, jestli do konce října nenajdu práci, pojedu. I když mě trochu straší, že mi táta řekne: "Já jsem ti to říkal, nedokážeš být chvíli na jednou místě, natož si najít práci a chodit tam každý den." Na jednu stranu mu nechci dopřát pocit vítězství a na druhou ho přece nemůžu zklamat.
No a nakonec, když se mejdan od nás přesunul do vedlejšího klubu, stavila se na kafe kamarádka. Poslední dobou je to divný, jakoby to nebyla ona, něco tam je a už není jako dřív. Jako kdybych ji ztrácela. Co se to sakra děje. Něco mi tají a já nemám nejmenší tušení co to je.

Pokud chcete číst něco pozitivního, tak >tady<
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama